Šlarafie: prvek hry v kultuře 19. století
projekt GA ČR, č. 23-04979S (2023–2025)
řešitel: doc. Mgr. Martin Pelc, Ph.D. (Slezská univerzita v Opavě)
O projektu
Schlaraffie (česky též Šlarafie) byly pánské spolky převážně německých měšťanských elit pěstující akord přátelství, umění a humoru při důsledném zachovávání svérázného pseudorytířského ceremoniálu. Původní pijácko-recesistické žertování postupně ustoupilo kultivovanému humoru založenému na ironii a travestii, zaměřenému na parodii společenského řádu a opěvování skutečných či fiktivních šlarafských hodnot, ctností a hérojů.
První Schlaraffia vznikla jako stolní společnost pražských divadelníků roku 1859. V roce 1861 se transformovala na spolek, jenž později sloužil jako vzor pro obdobná sdružení v dalších městech. V roce 1876 proběhl první „koncil“ existujících Schlaraffií, které se dohodly na dodržování jednotných zásad a společné organizaci s centrem v Praze. Do roku 1939 vzniklo přes 300 poboček v Evropě, Asii, Africe, Severní a Jižní Americe a Austrálii/Oceánii. V době svého největšího rozšíření (před rokem 1933) čítaly celosvětově přes 15 000 členů. Za celé „klasické“ období jí prošly desítky tisíc mužů, včetně známých a významných osobností. Klasické dějiny Šlarafie končí roku 1939 kolapsem pražského ústředí, v řadě zemí však tyto spolky působí dodnes.
Za členy Schlaraffie byli přijímáni pouze bezúhonní muži, v „autentické interpretaci“ z roku 1888 pak jen „muži zralého věku v zajištěném postavení“. Zástupce uměleckých profesí postupně doplnili zejména podnikatelé, finančníci, vyšší úředníci, profesoři, důstojníci a další příslušníci vyšších vrstev, kteří byli s to dostát náročným statusovým požadavkům. Někteří byli členy epizodickými, pro jiné se Schlaraffia stala celoživotní zálibou, které se oddávali se vší vážností.
K významným členům Schlaraffie patřili například:
Ludwig Baumann, architekt
Adolf Foehr, architekt
Max rytíř Hoen, generálmajor, šéf Kriegspressequartieru
Robert Hohlbaum, spisovatel
Paul Hörbiger, herec
Attila Hörbiger, herec
Georg Jilovsky, malíř
Franz Lehár, hudební skladatel
Paul Kisch, novinář, literát
Gustav Mahler, hudební skladatel
Friedrich Ohmann, architekt
Emil Orlik, malíř
Ignaz Petschek, finančník
Isidor Petschek, podnikatel, právník
Peter Rosegger, spisovatel
Karl Hans Strobl, spisovatel
Emil rytíř Škoda, průmyslník
Ervín hrabě Šlik, velkostatkář
Zdeněk Vrbka, titulární konzul
Oskar Wiener, novinář, literát
Antonín Wildt, sochař